# 7 Timeout - Nová výzva

Ríša Český nikdy nebyl, jak sám říká, basketbalovou hvězdou v záři reflektorů. Nezačal se sportem jako jeho vrstevníci a možná i proto v pozdějším věku trpěl chronickými obtížemi kolen. Na sport, který si však zamiloval nezanevřel a obklikou přes medicínu, fyzioterapii a kondiční trénování se k němu dostal a také v něm úspěšně působí.
Tento nenápadný muž, společně s přáteli, nyní zakládá zajímavý projekt CzechMove. Velmi inspirativní čtení přináší Timeout #7.

K Basketbalu jsem se dostal až v 16 letech přes svého spolužáka. Do té doby jsem sporty dost střídal. Basket byl první sport, který mě úplně uchvátil a už jsem neměl potřebu změny. Zaujal mě svojí dynamikou a tempem hry. Líbí se mi také, že člověk u hry musí přemýšlet, a nejen tupě běhat.

Většinu své dorostenecké kariéry jsem strávil v Benešově pod vedením Tomáše Masára. Od poslední sezony v U19 jsem neměl sezonu bez vážného zranění. Po pár letech marného vzdoru lékařům a vlastnímu tělu jsem se nakonec rozhodl basket hrát jen rekreačně.

Mým hlavním problémem jsou od mala kolena. Jsem po dvou operacích a už nevydrží větší nápor. Tedy ona nikdy nevydržela. Snažil jsem se to vždycky hecovat a právě proto možná přišly ty operace.
Dlouho jsem se tomu snažil vzdorovat. Pořád jsem si říkal, že to bude dobrý a všichni mě jenom straší, ale pak přišla druhá operace a návrat po ní byl ještě těžší než po té první, u které byly také komplikace.

V té době už jsem studoval medicínu a víc rozuměl i důsledkům, které mi hrozí. Tehdy přišlo uvědomění si, že na to nemám. Štvalo mě to a i nyní mám chvilky, kdy je mi to líto a říkám si, co by kdyby, ale naštěstí sportovat pořád můžu a snažím se hýbat na maximum.

Když si to zpětně přemítám, rozhodně bych dělal věci jinak. Do sportů jsem se dal naplno, aniž by moje tělo mělo vybudované nějaké základy. To vedlo k přetěžování různých partií, špatným stereotypům atd. Takže bych k tomu přistupoval zodpovědně a začal od základů. Také jsem měl vysloveně štěstí na zranění.

V U19 mi pak bylo nabídnuto se přidat k Jitce Kukurové jako asistent u U13. Ty jsem v U15 převzal jako hlavní trenér a vedl je až do U17. V U19 se pak sloučili do jednoho týmu s předchozí generací pod vedením Jakuba Malého. Až se vrátíme na palubovku, tak je domluveno, že bych v Benešově působil jako hlavní kondiční trenér a konzultant.

Byl jsem celkem tlusté dítě až do 7. třídy, kdy jsem konečně objevil krásu pohybu. Začal jsem hledat svůj sport a časem přidal posilování. Postupně jsem se začínal o pohyb zajímat víc a víc, chtěl jsem se o něm i něco dozvědět, a ne ho jen provozovat.

Začal jsem základními kurzy jako fitness instruktor, masér, trenér basketbalu a pořád tento seznam prodlužuji. Epidemiologická a politická situace mi mé prodlužováni trochu zpomalila, ale nezastavila, což je hlavní.
S každým kurzem moje znalosti sice rostou, ale pořád mám pocit, že je to málo. Teď už 4. rokem studuji na 3.lf obor všeobecné lékařství a rozšiřuji své vědění o našem těle. Rád bych všechny své znalosti pak spojil a pracoval s paralympiky.

Je to můj sen již dlouho. Chci pracovat s lidmi, co přišli o část těla anebo na ni ochrnuli. Za prvé je obdivuji a za druhé je tu ještě co vylepšovat a objevovat. Zároveň je to spojení pohybu a medicíny, což jsou dva z mých největších zájmů.

Proto jsme založili projekt CzechMove.
Jako trenér basketu jsem často viděl, že kondiční cvičení dětí není vedeno úplně správně. Trenéři často nevědí, co dělat s hráčem po vymknutí kotníku, aby se mohl vrátit do tréninkového procesu. Takže spolu s parťáky chceme v tomhle rozšířit znalosti trenérů basketbalu i aktivně spolupracovat s týmy a jejich svěřenci.

Projekt jsem založil se Štěpánem Nádvorníkem a Barborou Bayerovou. Oba jsou naprosto skvělí a bez nich bych tenhle svůj nápad nezačal měnit ve skutečnost. Pomalu se přidávají další lidi, kteří nám pomáhají s různými tématy, o kterých toho vědí víc než my.
Budeme cílit na sportovní kluby a trenéry všech věkových skupin. S kvalitní přípravou po všech stránkách (kondiční trénink, regenerace, kompenzační cvičení) je dobré začít již v mladém věku, jelikož to slouží nejen jako prevence zranění, ale má to vliv i na sportovní výkon jedince.
Právě na kvalitu této přípravy se chceme zaměřit. Chceme trenérům prostřednictvím tohoto projektu nabídnout ucelený pohled a jasný přehled informací, jak by mohla sportovní příprava vypadat, tak aby si sportovci pohybem sami neškodili.

Chceme klubům nabízet jak vzdělání pro trenéry tak dlouhodobou spolupráci, aby se jejich hráči pohyb sami neničili. Na světlo světa s ním plánujeme přijít do dvou měsíců a plně začít fungovat hned, jak to epidemiologická a politická situace dovolí.
Basketem začínáme, ale chceme projekt rozšiřovat do dalších sportů. Už připravujeme hokej a v plánu jsou další.

Rád se učím a dozvídám nové věci. Ten pocit, když člověk objeví novou souvislost a něco mu tzv. dojde, je skvělý. Čím víc se toho naučím, tím mám menší pocit, že tomu rozumím, což je také velká hnací síla.
Obor je to široký a rozhodně nejde obsáhnout celou medicínu, ale ty věci spolu souvisejí napříč medicínskými obory, takže člověk musí mít základy od všeho.

Důležité je mít pořád zápal pro věc. Budu se muset pořád snažit vzdělávat a zkoušet hledat jiné úhly pohledu. Hlavně se nedostat do stereotypu. Je zde hlavně důležitá komunikace a spolupráce lékaře, fyzioterapeuta a protetika. Právě v tom si myslím, že je u nás největší nedostatek. Teď nemyslím u paralympiků, ale celkově u lidí, kteří přišli o část těla.

Těším se.