#6 TIMEOUT - Nepřestanu

Martin Ťažký byl v osmnácti letech na vrcholu sil a v klubu, kde by chtělo hrát spousta mladých basketbalistů a baskeťaček. Přesto z basketbalu neměl takovou radost, jako zažívá nyní. Hraje basketbal kvůli partě, pro radost. I takové příběhy basketbal přináší. Pojďte si přečíst, jaký byl po koši, ten Martinův.

S basketbalem jsem začal ve druhé třídě na základní škole. Přivedl mě k němu můj táta který ho v mládí také hrál. Na naší škole byl navíc kroužek basketbalu, který spolupracoval se Sokolem Vyšehrad, vedl ho Radek Treml, s kterým se táta trochu znal, takže nebylo co řešit.

Pamatuji si, že se mi tam moc nechtělo, schválně jsem si chtěl nechat i věci na trénink doma, ale táta si jich “bohužel” všiml a hned mi je zase dal. Na tréninku se mi však zalíbilo a rovnou jsme šli kupovat první boty na basket.

V mladších kategoriích se mi dařilo, a proto jsem hrál převážně i za ty starší. Po úspěšné sezóně v kategorii U14, kde jsme skončili třetí na MČR, si mě všimlo USK Praha. Jelikož jsem se v basketu chtěl stále posouvat, věděl jsem, že v tu dobu je to správné rozhodnutí. V USK jsem začal hrát za kategorii U15, kde jsem například poznal Jirku Šejbla a Ondru Kukuru, s kterými hraji až do teď v Benešově.
Rychle jsem ale poznal, že v USK už nebude tak lehké se prosadit, protože tam hrálo spoustu kvalitních a talentovaných hráčů z celé republiky a konkurence byla veliká.

Zvládl jsem to a měl jsem tu možnost se dostat do širšího výběru reprezentace U16. USK mi dalo spoustu zkušeností a zážitků, jak na hřišti, tak i mimo něj. Například jsem měl možnost si dvakrát zahrát na Euroleague Basketball Next Generation Tournament, což je ve zkratce taková euroliga mládeže, které se mohou zúčastnit vybrané evropské kluby. Mezi ty největší patří například Real Madrid, FC Barcelona nebo Žalgiris Kaunas.

Během působení na USK jsme v kategorii U17 skončili na druhém místě a v kategorii U19 na třetím místě.

V 18ti letech jsem se ale dostal do fáze, kdy mě basketbal už nenaplňoval, neměl jsem žádnou motivaci a neviděl jsem žádný smysl se mu dál věnovat, tak jsem svojí hráčskou kariéru ukončil. Nebylo to pro mě lehké rozhodnutí, jelikož jsem basketbalu věnoval veškerý svůj volný čas a byl nedílnou součástí mého života, ale v té době jsem věřil, že bude potřeba se vydat jinou cestou a doufal jsem, že basketbal mi nebude tolik chybět.

Opak byl pravdou a za rok jsem se k němu vrátil. Už jsem mu ale nechtěl věnovat vše jako v minulých letech, tak jsem se přidal k pár kamarádům do Pražského přeboru, kde jsme to hráli pouze pro zábavu. Po druhé sezóně se nám ale začínal tým rozpadat a Ondra Kukura, který v té době hrál za Benešov, mě po dvou letech ukecal, ať jdu hrát s ním.

Do týmu si myslím, že jsem dobře zapadl, jak herně, tak i osobně. Díky tomu, jakou tvoříme super partu jsem dostal do basketbalu i větší chuť a znovu jsem se mu začal více věnovat. Minulý rok mě v půlce sezóny oslovili z týmu Basket Košíře, který v té době hrál 1.ligu, jestli bych k nim nechtěl začít hostovat. Už v té době začali kolovat spekulace o projektu znovuzrození basketbalové Slávie, která měla spolupracovat právě s týmem Košíře Praha.

Bral jsem to jako novou výzvu a s hostováním jsem souhlasil. Jelikož se nám podařilo udržet místo v 1.lize, Slavia mohla odkoupit licenci na působení v lize a díky tomu jsem dostal možnost začít hrát za SK Slavia Praha.

Už před začátkem sezóny se o týmu začalo celkem dost mluvit, samozřejmě největší rozruch udělal přestup Pavla Pumrply. Když se ke mně tato informace donesla, nechtěl jsem tomu věřit. Já budu na tréninku bránit hráče, který se na posledním MS proháněl po palubovce například s nejužitečnějším hráčem NBA Giannisem Antetokounmpem?
Po prvním společném tréninku, ale takové myšlenky upadly a všichni jsme ho brali jako normálního spoluhráče ( samozřejmě trochu zkušenějšího). Na úplný start sezóny bohužel, kvůli covidu stále ještě čekáme, stejně jako ostatní týmy. Povedlo se nám odehrát pouze jeden zápas, takže moc příležitostí, abychom ukázali, co tento tým může nabídnout nebylo.

Tak snad to brzy ukážeme. Basket mi už chybí. Chyběl mi i ten vynechaný rok. Chybí mi ta radost se spoluhráči, když se něco povede. Chybí mi radost ze hry. Tak snad tu radost brzo budeme moci opět rozdávat.