Atmosféra v Bene byla vždy bouřlivá, pamatuje si Vojtěch Hruban

Kdo sleduje benešovský basketbal ví, že modrožlutým klubem prošlo spoustu výborných hráčů. Jedním z nejlepších a nyní také nejznámějších byl určitě Vojtěch Hruban.
Nám se podařilo ho vyzpovídat, zavzpomínat na staré časy v Benešově, zmapovat jeho basketbalovou cestu a zeptat se ho na jeho budoucnost.

Vojto, opožděně gratuluji k narození Jeníčka. Jak se daří rodině v této zvláštní době?

Děkuju, bylo to díky COVIDu složitější, než by mělo být, ale teď už jsou všichni zdraví, a to je hlavní.

Nejvyšší soutěž i evropská liga se hraje, ale přece jsou zápasy nestandardní. Jaké je to hrát bez diváků? Přeci jen, basketbal není fotbal a přímý kontakt s fanouškem je zde větší.

Samozřejmě, hrát před prázdnou tribunou je zvláštní. Víceméně už jsme si na to asi zvykli, ale velmi často se přistihnu, že přemýšlím, o kolik by tahle akce nebo tenhle zapas byli lepší, kdyby v hale byli fanoušci. Snad se vše brzo vrátí do normálu a za pár let zbyde jen úsměvná vzpomínka.

Můžeme se vrátit trošku do historie? V sezónách 2007/2008 až 2010/2011 jsi hostoval v našem klubu v Benešově. Pamatuješ na ty časy?

Jasně, že pamatuju. Hlavně v prvních letech to pro mě byla hlavní soutěž a zápasy na které sem se hodně těšil. Hlavně kvůli atmosféře, která byla při zápasech USK tak trochu komorní, ale v Bene vždycky bouřlivá.

Jsi v kontaktu s někým z bývalých spoluhráčů, trenérů či vedení?

V pravidelném kontaktu jsem jenom se spoluhráči z USK, co dojížděli do Bene se mnou, ale často se na akcích ČBF potkávám s panem Vorlíčkem, a pak bych nerad zapomněl na skupinu, co se přijela podívat na zápasy MS do Šanghaje loni v létě. S těma jsem měl možnost prohodit pár slov a bylo to vyloženě příjemní setkání.

Jaké byly začátky v Nymburku? Přece jen, je to jeden s evropských top klubů, hned jste vyhráli ligu, koukal jsi s otevřenou pusou?

Na to jsem popravdě neměl ani čas. Moje první sezona v Nymburku měla být tak trochu na rozkoukání, ale díky zranění a odchodu několika cizinců jsem najednou byl v prvním zápase v základní pětce a hrál kolem 25 minut za zápas. Samozřejmě jsem byl hrozně rád, že jsem tu šanci dostal, ale na druhou stranu ten tlak byl mnohem větší.

Průběžně jsi také nastupoval v reprezentaci. V roce 2019 jste pobláznili Českou republiku vystoupením na Mistrovství světa podobně, jako tomu bylo u hokejistů v Naganu. Bylo příjemné a trošku zadostiučinění dostat basketbal do popředí všech zpráv?

To, že jsme dokázali dostat basket na první stránky novin, bylo na MS jedna z těch nejlepších věcí. Obrovská vlna podpory a zájmu pomohla k tomu, že se o něj začala zajímat i široká sportovní veřejnost a myslím, že se to v budoucnu ještě projeví. Například při Mistrovství Evropy v Praze 2022.

Další pocta přišla na začátku minulého roku. Přebral jsi po Pavlu Pumprlovi kapitánství národního týmu. Šest let zpět jsi jezdil do Benešova, vidina světového basketbalu tě pravděpodobně míjela, mnozí by to zabalili nebo se na sport vykašlali. Je to ocenění za trpělivost a množství dřiny?

Je pravda, že když mi bylo kolem 18-19 let, nějak jsem si nebyl schopný představit, že bych se měl někdy basketem živit, ale tehdejší trenér na USK Ken Scalabroni mě víceméně umluvil, ať tomu dám ještě jednu sezonu a pak už se to trochu pohnulo tím správným směrem a už sem u basketu zůstal.

Trenéři i spoluhráči o tobě říkají, že jsi klidný a hodný. Jak se ti daří hecovat spoluhráče během přestávek? Zmiňuje se hlavně tvůj proslov během zápasu s Tureckem na MS, kde ses s tím prý moc „nemazal“.

Je úplná pravda, že nejsem typ, který by rád a často křičel. Řeknu spoluhráčům svoje, ale málokdy je to v afektu. Co si pamatuju, tak s Tureckem to byl spíš motivační proslov. A jestli padly nějaké ostřejší výrazy, tak se nedá nic dělat. To ke sportu prostě patří.

V aktuální kvalifikaci se vám příliš nedaří. Ačkoliv máme postup na šampionát jako pořadatelé jistý, předpokládám, že hlavní cíl je vyhrát další dvě utkání a spravit si chuť ve vyrovnané tabulce.

Výsledky v kvalifikaci asi nejsou nejlepší, ale na druhou stranu, právě díky už zajištěnému postupu nás to nemusí zase tak moc trápit. Navíc jsme nehráli vždy v nejsilnější sestavě a spíše jsme zkoušeli různé herní varianty.

Aktuálně máte s Nymburkem skvěle rozehranou skupinu v Champions League. Je cílem lepší umístění než loni, tedy semifinále?

BCL je hodně kvalitní soutěž a přemýšlet rovnou nad semifinále by bylo trochu předčasné. Samozřejmě to někde v hlavách máme, že jsme schopní hrát o medaile, když všechno půjde dobře. Další cíl je zatím postup z nadstavbové skupiny do F8 turnaje, poté uvidíme.

V listopadu jste přišli o domácí neporazitelnost. Uctihodná série trvala více než dva roky a 93 výher. Jak jsi bral fakt, že vás o tuto sérii připravil „tvůj“ klub USK Praha?

Byli tomu blízko v několika předchozích zápasech, takže si myslím, že jestli si to někdo zasloužil, tak oni.

Kapitán reprezentace, jediný hráč, který dosáhl na metu 800 bodů v Champions League, spoustu domácích titulů. Kam až míří basketbalový sen a cíl Vojty Hrubana?

Jsou to sny, které bych si před pár lety ještě vůbec nedával, protože mi přišly nedosažitelné, ale teď musím říct olympiádu s nároďákem a titul v mezinárodní soutěži s Nymburkem.

Přemýšlel jsi, co po tak skvělé kariéře budeš dělat? Láká tě zůstat u basketbalu?

Už se na to nějakou dobu lehce připravuju. Před nedávnem jsem se přihlásil do manažerského kurzu, který pořádá FIBA, takže idea zůstat u basketu v jiné funkci, než hráč, je pro mě určitě zajímavá.

Na závěr ještě trošku nostalgickou otázku. Vzpomeneš si někdy, jak jsi hrával na plácku na Kladně, házel na koš a snil o této kariéře? Co bys vzkázal všem klukům a holkám, kteří hrají basketbal? Třeba i těm, kteří jezdit hostovat do Benešova, Kladna či Kutné Hory?

Ať si to házení na plácku užívají, protože tam ještě nemusí řešit nic okolo, jenom se bavit basketbalem.

Děkuji za rozhovor

Fot