"Basketbal je krásný kolektivní sport pro chytré lidi", říká prezident klubu Ladislav Klavrza

Sám říká, že se k basketbalu dostal vlastně nedopatřením. Prošvihl se synem nábor do fotbalu. Ladislav Klavrza, prezident klubu Basket Club Benešov již vede agendu klubu pětadvacet let. Vyzpovídali jsme ho ohledně historie klubu, současnosti, ale i budoucích deseti let, kdy bude slavit modrožlutý basketbalový klub padesátiny.

Pane Klavrzo, basketbalový klub již vedete 25 let. Co Vás na basketbalu baví? Co Vás stále žene kupředu?
K basketbalu jsem se dostal zajímavým způsobem. Pracoval jsem tehdy v Praze a nejspíše svojí nedůsledností jsem „prokaučoval“ nábor do fotbalové přípravky v Benešově, kde jsem již viděl a přál si, aby tam začínal s fotbalem můj syn Míša. Sám jsem celý život hrál fotbal a tak jsem chtěl mít doma také malého fotbalistu. Role se následně ujala manželka a se svojí kamarádkou dovedly svoje synky do basketbalové přípravky, kterou tehdy vedli Martin Šuška s Helenou Karmazínovou. A tím to všechno začalo……Kolem basketbalového potěru se utvořila vedle výborných trenérů bezvadná parta lidí z řad rodičů. Začal jsem nejenom sledovat tréninky, ale jezdilo se na zápasy, turnaje a scházeli jsme se i „mimo basket“. Mezi baskeťáky jsem již měl několik známých, třeba z fotbalu, kteří mě postupně vtahovali do jejich party a dění kolem benešovského basketu. Poznal jsem, že jsou to prima lidi a že se mezi nimi cítím dobře. V roce 1991 jsem začal pracovat v Benešově a o zdejší basketbal se začal více zajímat. V roce 1995 jsem pak byl na valné hromadě BC Benešov navržen a následně zvolen za prezidenta klubu. A tak už to táhnu celé čtvrtstoletí.
Co mě na basketbalu baví a stále žene kupředu? Přestože jsem od mládí hrál závodně fotbal, hokej i volejbal a rekreačně řadu dalších sportů, košíková byl sport, který mě nikdy moc nebavil. Když jsem se díval třeba na reprezentaci v televizi tak jsem nechápal, proč rozhodčí pískají i za minimální kontakty fauly. Samozřejmě to pramenilo z mé neznalosti pravidel. Postupně se však můj názor na tento sport formoval a měnil. Říká se, že basketbal je krásný kolektivní sport pro chytré lidi. Hra je založena nejen na individuálních schopnostech hráčů, ale především na nacvičených signálech a důslednosti při obranné činnosti. Asi proto mě basketbal baví. Kupředu mě nežene, ale vede nejspíše ten bezvadný kolektiv kolegů z výkonného výboru, parta trenérů, asistentů a organizačních pracovníků. A nejen oni….především je to parta kamarádů, převážně bývalých benešovských baskeťáků, jejich rodičů nebo přátel. Říkáme si MCSM což znamená „my co spolu mluvíme“….jezdíme společně na kola, pořádáme basketbalový ples, řada z nás jsme muzikanti a tak se rádi scházíme s kytarama, basou, flétničkama, harmonikama a hrajeme a zpíváme. I o tom je naše parta a benešovský basketbalový život…..

Basketbal v Benešově se aktuálně nachází ve své čtyřicáté sezóně. To už je úctyhodná doba. Čím vším si prošel v Benešově sport pod koši?
Z vyprávění pamětníků vím, že se kdysi hrálo v tělocvičně gymnázia, v sokolovně a také na otevřených hřištích, například u skautské klubovny v Žižkově ulici či na hřišti za sokolovnou. Ani v publikaci „100 let organizované tělovýchovy v Benešově“, vydané v roce 1974, se zmínka o oddílu basketbalu nevyskytuje, tehdy ještě neexistoval. Až v kronice z roku 1979 je zaznamenán jeho vznik při TJ ČSAD Benešov, kdy se ve staré sokolovně začalo jednou až dvakrát týdně scházet pár nadšenců pod vedením prvního trenéra a později i předsedy oddílu, jilemnického rodáka Zdeňka Kováře. Basketbalisté začínali v tehdejší nejnižší soutěži – sdruženém okresním přeboru – a neustále usilovali o postup do přeboru krajského. V sezóně 1986–87 ještě bez úspěchu, o rok později se to povedlo. Po celou tu dobu se činnost oddílu rozšiřovala, rostl i počet družstev. V sezóně 1990-1991 měl basketbalový oddíl TJ ČSAD Benešov již osm družstev, a to žen, mužů, dorostenek, dorostenců, žákyň, žáků, minižaček a minižáků.
Z mnoha zajímavostí uvedených v kronice stojí za připomenutí, že 7. 12. 1983 hráli basketbalisté poprvé v tělocvičně nově dokončené, moderní základní školy v Dukelské ulici. Toužebně na to čekali, protože sál sokolovny, kde hráli do té doby, stejně jako i volejbalisté, byl stále v horším a horším stavu. Když přestalo fungovat topení, museli utkání, rozlosovaná jako domácí, odehrát na hřištích soupeřů. Po změně režimu v roce 1989 se řada sportovních odvětví rozhodovala, jak pokračovat. Některá zůstala součástí obnovené TJ SOKOL, jiná zvolila osamostatnění a založila samostatné kluby. Mezi ně patřili i basketbalisté, kteří v roce 1993 vytvořili nový klub s názvem Basket Club Benešov.

Pamatujete na nějaké opravdu kritické chvíle, kterými musel klub projít?
Kritické chvíle? Nic mě nenapadá….a pokud se někdy nějaké problémy objevily, vždy jsme si dokázali poradit. Náš klub byl vždy amatérský. Přesto, že jsme hráli několik sezón 1.ligu (druhou nejvyšší soutěž v ČR) v kategorii mužů i žen, tak za náš tým výhradně hráli naši odchovanci a případné posily si určitě do Benešova nejezdily pro peníze. Byli to mladí hráči ze Sparty nebo USK Praha, kteří se zde na základě spolupráce našich klubů rozehrávali pro svoje účinkování v nejvyšší soutěži.

Ale lepší je asi vzpomínat na ty chvíle šťastné a slavné? Zavzpomínáte?
Za největší úspěch družstev mládeže a zadostiučiněním za péči věnovanou jejich přípravě je považováno získání 2 titulů „Mistr ČR“ v kategorii žáků v roce 1997 (ročníky 1985 a 1986), v dospělých kategoriích pak několikaletá účast obou A-týmů mužů i žen ve druhé nejvyšší soutěži.
Například ženy „A“ hned v prvním roce svého působení v sezóně 2008/2009 ve druhé nejvyšší soutěži obsadily po základní části výborné 4. místo a v Českém poháru dokázaly v sezóně 2005/2006 porazit mj. i extraligové Strakonice. Vyrovnané a pohledné souboje sváděly později i s Karlovými Vary, BA Sparta Praha a Valosunem Brno. Právě v těchto letech na začátku nového tisíciletí sváděli také naši muži v 1.lize nezapomenutelné bitvy s celky z Opavy, Liberce, Jindřichova Hradce, Plzně, Trutnova, Hradce Králové, Zlína, Chomutova, Kolína, VŠB Ostrava, Olomouce, Sokola Pražského, Sokola Vyšehrad i BA Sparta Praha. Na naší palubovce bojovali ve žlutomodrém dresu po boku domácích odchovanců díky kvalitní manažerské práci a nastavené spolupráci se Spartou Praha, později pak USK Praha, mnozí extraligoví hráči zvučných jmen.
Historickým úspěchem, který hned tak nebude překonán, je pak 5.místo mužů „A“ po základní části v prvoligové tabulce v sezóně 2007/2008.

Jak hodnotíte z pohledu prezidenta klubu aktuální čtyřicátou sezónu?
Současnou probíhající sezónu hodnotím velice kladně. I když mládežnické týmy nedosahují momentálně takových výsledků na jaké jsme byli v minulosti zvyklí, mám radost z toho, že se nám daří získávat nové děti do přípravek nejenom v Benešově, ale již dva roky úspěšně působí naše přípravka ve spolupráci se ZŠ v Bystřici a také ve spolupráci s místním Sokolem ve Vlašimi.
Radost máme z našich „A“ týmů dospělých. Ženy po 10 odehraných kolech sk.A 2. ligy jsou na prvním místě s 9 výhrami a 1 porážkou a naši muži jsou ve sk. B 2.ligy na 5. místě se ztrátou 3 výher na prvního a jediné výhry na 2.-4. tým před námi.
Když zmiňuji náš ligový tým mužů tak se musím pochlubit výrazným úspěchem v rámci vyhlášení ankety o nejúspěšnější sportovce okresu Benešov za r. 2019, kdy naši borci skončili na krásném 1.místě.

V dnešní době světem „hýbou“ peníze. Jak se vám daří klub finančně zajistit?
Minimálně 10 let máme v našem klubu zaveden systém rozpočtů jednotlivých družstev a mohu s dobrým pocitem konstatovat, že klub je finančně stabilizován. Kromě hráčských příspěvků, které tvoří nemalou část zdrojů financování klubu máme navázány dlouhodobé vztahy s našimi partnery.
Zcela zásadní je pak podpora od Města Benešov, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a v posledních 2 letech také Středočeského kraje. Formou grantů na podporu mládežnických družstev žádáme a následně čerpáme dotace zejména na financování nájemného sportovních zařízení, materiálního vybavení, cestovného a odměn trenérům.
Touto cestou bych chtěl všem těmto jmenovaným subjektům poděkovat.

Plánujete oslavovat? Je to přeci jen významné jubileum.
Nevím jestli přímo oslavovat, ale toto výročí bychom si rádi nějakou vhodnou formou připomenuli. Chtěli bychom využít nedávného výrazného úspěchu naší basketbalové reprezentace ČR na MS 2019 v Číně a skutečnosti, že jednou z výrazných osobností je reprezentant Vojta Hruban, který několik sezón úspěšně působil v našem 1.ligovém týmu mužů BC Benešov a přislíbil svoje zapojení, pokud to jeho klubové a reprezentační povinnosti umožní.
Máme myšlenky na uspořádání „sportovního dne“, jehož součástí by bylo sehrání 2 utkání. Předzápas by hrály naše ligové ženy proti „výběru hvězd“ a následně náš současný ligový tým mužů by nastoupil také proti „výběru hvězd“ . Máme představu, že by nastoupili naši bývalí odchovanci, kteří působili v nejvyšší basketbalové soutěži a také bývalí nebo současní ligoví hráči, kteří působili ve žlutomodrých barvách BC Benešov.
Tuto sportovní část bychom chtěli zakončit společným setkáním hráčů, vedení klubu, našich partnerů a pozvaných hostů.

Za dobu Vašeho vedení klubu jistě prošlo „Vašima rukama“ spoustu basketbalistů. Vzpomínáte na někoho rád?
Vzpomínám na spoustu skvělých lidí. Ne jenom na hráče, ale i na trenéry, kteří se již aktivní činnosti nevěnují. Nerad bych na někoho zapomněl. Přesto uvedu několik jmen, např. Zdeněk Steffan, Pavel Vorlíček, Martin Šuška, Helena Karmazínová, Michal Bakajsa, Petr Žáček, Aleš Králík, Pavel Strnad, Mirek Šverma, Jirka Havran a Tomáš Grepl.
Málokdo ví, že mezi naše trenéry patřil také známý fotbalový odborník a současný ředitel sportovní fotbalové akademie Sparty Praha Jarda Hřebík. Držitel trenérské basketbalové licence se staral zejména o kondiční přípravu prvoligového družstva žen.
Z řad hráček a hráčů – našich odchovanců, je pak zejména třeba zmínit Milenu Prokešovou (roz. Steffanovou), která to z místní palubovky dotáhla až do širší ženské reprezentace a působila v takových týmech, jakými byly Sparta Praha, Kaučuk Kralupy, Přerov, Olomouc, BK Loko Trutnov a Hradec Králové či KP Brno.
V mužských složkách to dotáhli nejdál bratři Markové – starší Martin a mladší David. Oba si zahráli kromě Španělska i v nejvyšších univerzitních soutěžích NCAA v USA a působili několik sezón v české extralize - David jako rozehrávač ve Spartě Praha a BK Prostějov, Martin především jako pivot v družstvech Sparta Praha, Kondoři Liberec a BK Pardubice, kde působí jako generální manažer dodnes. David po své poslední hráčské sezóně ve slovenských Levicích také zůstal u basketbalu a nyní je asistentem trenéra u univerzitního celku Weber State University v Utahu.
Velmi úspěšný byl v dresu Sparty Praha a BK Nový Jičín (nebo Kunína) také Štěpán Reinberger – po sedmiletém působení ve Spartě od sezóny 2000/2001 se přesunul na severní Moravu, kde se s krátkými přestávkami, vyplněnými starty v Brně a Ústí nad Labem, pravidelně pohyboval s „kunínskými“ v popředí extraligové tabulky.
Kromě našich odchovanců a nejznámějšího současného reprezentanta Vojty Hrubana jimi byli také nezapomenutelní Michal Vocetka, Martin Šťastný, Jiří Slavík, Luboš Moravec, Martin Bašta, Viktor Cvek, Michal Mareš, Roman Zachrla, Jiří Kysela, Tomáš Zídek, Tomáš Kyzlink a spousta dalších. Naši mladí hráči se mohli učit od takových legend, jakými jsou dnes Pavel Kubálek, Stanislav Votroubek, Jakub Velenský, Michal Skořepa nebo Róbert Husár.

Padesátka je sice daleko, ale máte vizi, co se bude s klubem dít dalších deset let?
Byl bych velice rád, kdybychom v dospělých kategoriích hráli ligové soutěže minimálně na stávající úrovni. Myslím si, že 1. liga, která se již po řadu let v nedávné minulosti v Benešově hrála, není nesplnitelným cílem.
Přál bych si, abychom se výkonnostně posunuli v mládežnických kategoriích. V Benešově se hrávala žákovská i dorostenecká liga, v chlapecké kategorii dokonce nejvyšší extraliga. S ohledem na širokou mládežnickou základnu a systematickou práci u nejmenších dětí by to také nemusel být nereálný cíl.

Na co pozvete fanoušky, když se řekne přijďte do Benešova na basket?
Na pěkný a kvalitní basketbal u dospělých, nadšení a zápal do hry u těch nejmenších. A také nemohu opomenout zmínit skvělé prostředí a zázemí, které nám již 15 let nabízí basketbalová hala při ZŠ Dukelská.

Děkuji za rozhovor